Na hraně zítřka (film)

Na hraně zítřka (film)

Možná se divíš, proč dnes píšu o filmu. Po měsících odkladů začal můj terapeutický kurz. Už jsem se na něj těšil. Po prvním víkendu jsem opět roztřesený, vibrující. Celkem pěkně se mi povedlo ohraničit v sobě autoritu, která se tvářila že je mým vzorem, falešným bohem. Chtěl jsem takový být a nedařilo se. Teď když je autorita oddělená (opět) a alespoň na chvíli identifikovaná, zůstává mi k identifikaci i oběť. Ta oběť, co mi naštěstí nedovolila stát se autoritou podle vzoru. A ta oběť má strach. 

Film je i o strachu a co s ním. Nečti prosím dále, pokud se na film chceš nebo máš sám podívat. Dále můžu odhalovat zápletku a také, jak na mne film působí. Nenech se tedy ovlivnit mými vjemy a podívej se raději sám. Pak se třeba vrať a napiš mi, jak působil film na tebe.

https://www.csfd.cz/film/307556-na-hrane-zitrka/

Strach.

Strach nás ovládá. Strach z neznámého. Strach ze smrti. Měl bys ale strach, kdybys věděl, co přijde? Lze mít strach z nevyhnutelného? 

To právě zažívá hlavní hrdina. Je sice voják, důstojník, ale kancelářská krysa. Do boje jít odmítá, k armádě se dal jen pro vlastní prospěch a nehodlá ji to nijak vracet. 

Ocitne se však vlastním přičiněním v situaci, že je jako vojín poslán na frontu, do první linie. Spíše štěstím začátečníka se ocitne v blízkosti velitele nepřítele. Je jasné, že bude každým okamžikem mrtvý, uvidí však možnost velitele nepřítele zabít a udělá to. Umírají oba …

Nepřítelem je mimozemská civilizace disponující schopností vrátit čas. Udělá to vždy, když přijde o významného velitele – alfu. Ten byl zabit a hlavní hrdina se tedy vrací v čase. 

Probouzí se opět jako vojín v předvečer právě absolvované bitvy. A vše, co se stalo, si pamatuje. Znovu se ocitá na bojišti a umírá. Situace se opakuje nesčetněkrát. Pokaždé znovu však už ví, co se stane příště a hledá cesty, jak svou situaci vylepšit.

Paralela s našimi životy je jasná. Stále prožíváme stejné situace dokola. A jednou možná získáme dar mít možnost si všimnout, že se obdobná situace v našem životě stále opakuje.

Řeším situaci stejně jako dřív? Vím vůbec že je to podobná situace? 

Někteří dar již získali. Tím darem – schopností je všímavost.

Všímavost mi pomáhá si všimnout a uvědomit si, když opět prožívám situaci, která není prospěšná pro můj život. Mockrát jsem si toho všiml už pozdě, když už není co změnit. To však nevadí, podobné situace se opakují. Někdy si všimnu už v průběhu děje, situace je povědomá. Někdy dokonce už předem vím, co se přesně stane a jak se obvykle zachovám. Mám tedy spoustu pokusů se se svým strachem vyrovnat a poznat ho. 

Třeba jednou budu jako hlavní hrdina, někdo jiný. Budu konečně sám sebou.

To je podle mého nejvýraznější “poselství” filmu, jen je skryté za filmově populárním konceptem časové smyčky. Třeba si toho někdo též všimne.

Vztah

Vztah je druhý koncept, který je ve filmu viditelný. Hlavní hrdina se sice opakováním svých zkušeností mění, ale bezvýchodnost situace ho spíše odrazuje. Nemá proč se dále poznávat a zlepšovat, stejně jen zas zemře. To se však změní ve chvíli, kdy potká ženu, bojovnici. 

Vztah, je vždy příležitostí k sebepoznání. Zvláště, když je pro hlavního hrdinu tak intenzivní, že spolu několikrát zemřou v boji, při plánování zabití vrchního velitele mimozemské armády a také když ho ona nesčetněkrát sama zabije.

Happy end je naznačený, musíš si ho však domyslet.

Čeho dalšího jsi si všiml?

Napsat komentář